9. den

Potkáváme stejné lidi, písek se změnil na kameny, maják, pevnost, Sagres, surfařský kemp

Naše ranní ptáčata se opět vytratila ještě před svítáním. My jsme si v klidu zabalily, uvařily snídani a kolem osmé vyrazily na další etapu. Cestou jsme znovu narazily na naše staré známé – Čechy z Volyně. Chvíli jsme šli společně, ale naše tempo bylo svižnější, a tak jsme se brzy rozloučili. K oceánu to tentokrát trvalo nekonečně dlouho a písku už znatelně ubývalo.

Petra se vrhala na každou vyhlídku, která se objevila. Krajina byla plná kamenů, a tak zatímco Jana poctivě držela značenou cestu, já slepě následovala Petru. Ta poskakovala po kamenech jako kamzík, ale mně to brzy začalo lézt krkem. Ozvala se bolest v noze a i když výhledy byly dechberoucí, málem mě tenhle kamzičí terén zničil. Z dálky na nás mával maják, Jana šla pomalu napřed, my se na chvíli zastavily na svačinu a pak také zamířily k majáku.

Cestou jsme potkaly další partu Češek v protisměru. Petra hned vyzvídala, jak vypadá další úsek, protože nám dva Češi předtím líčili doslova katastrofu. V hlavě hlodal strach, co nás asi čeká. U majáku bylo neuvěřitelné množství lidí a mezi nimi spousta krajanů. Jana na nás trpělivě čekala. Znovu jsme narazily na naše známé z Volyně, navzájem se vyfotili a tentokrát už se opravdu rozloučili. Kousek od majáku jsme potkaly další skupinku Češek – výhled na maják byl odtud ještě lepší, takže přibylo další foto do sbírky. Odlovily jsme kešku a zamířily směrem k Sagres.

Došly jsme k pevnosti Sagres. Fortaleza de Sagres v Algarve je historická památka spojená s portugalskými zámořskými objevy a Infantem D. Henriquem. Byla postavena v 15. století a v průběhu staletí několikrát přestavěna. Odbočily jsme k pevnosti a rozhodly se ji prozkoumat zevnitř. Zaplatily jsme 10 euro vstupné a až později zjistily, že jsme se jen o kousek minuly s Míšou, která tu stihla odlovit všechny keše.

Petru napadlo poprosit v muzeu pevnosti o úschovu našich batohů – a najednou se šlo jako po másle. Batoh Péťa je sice lehčí než Tonda, se kterým chodím na těžko, ale i tak se mi nesmírně ulevilo. Prošly jsme muzeum s expozicí portugalských mořeplaveckých objevů, kde jsme opět potkávaly spoustu krajanů. Od muzea jsme vyrazily na obhlídku celého skalnatého cípu vybíhajícího do moře. Prošly jsme kolem kostela, majáku a navštívily všechny dostupné vyhlídky. Na hradbách mě Petra přemluvila, abych vylezla na dělo – další povinná fotka do alba.

Potom jsme si vyzvedly batohy a zamířily do města. Na náměstí nás okamžitě zaujaly místní hospůdky, a hned první lákala rybím jídelníčkem, takže bylo rozhodnuto. Já s Janou jsme si daly lasagne, Petra sáhla po jiných mořských potvorách. Já si objednala velké pivo, Jana malé – vedle mého vypadalo jako miminko.

Ještě bylo potřeba sehnat pohled pro Holku s bucketlistem. Cestou jsme narazily na trafiku, společně vybraly ten pravý pohled a pak nás čekala dlouhá cesta na ubytování. Kemp byl až na konci města. Noha mě bolela čím dál víc, takže jsem tam skoro dopajdala. Přivítání ale bylo milé a naše kamarádky už samozřejmě byly na místě. Dostaly jsme pokoj pro šest, ale nakonec jsme v něm zůstaly samy.

V kempu byl i bazén a koupat se dalo do 19 hodin. Dorazily jsme před 18.30, takže jsme s Petrou bleskově převlékly do plavek a skočily do vody. Krásně jsme se osvěžily a protáhly unavená těla. Na recepci jsme dostaly žeton na 10minutovou sprchu. Po nutné hygieně a praní jsme zamířily do baru, kde jsme si pro změnu daly sangrii.

Stejně jako ostatní holky jsme požádaly o snídaňový balíček, protože nás druhý den čekala velmi obávaná túra a snídaně v ceně se podávala až od 8.30. Od Míši s Jitkou jsme už věděly, co nás v balíčku čeká – chudý toast a zelené jablko. Dlouho jsme čekaly, nakonec jsme místo tří dostaly dva. Na třetí toast jsme opět čekaly a jako bonus byl „vylepšený“ o list salátu. Toasty jsme snědly, i když nám bylo doporučeno uložit si je do kuchyňky do lednice. Ráno jsme ale zjistily, že se kuchyňka na noc zamyká a k toastům bychom se nedostaly. Uložily jsme se ke spánku. V pokoji bylo horko a jen jedno výklopné okénko, které bylo směrem k baru. Hluk od baru utichl až kolem druhé hodiny.