7.5.2026 - Komentovaná prohlídka Zoo Praha s p. Fejkem

Loni zazněla ve sluchátkách mimo jiné i kniha Jak se dělá Zoo od bývalého ředitele Petra Fejka. Úplně mě pohltila a nadchla, a tak když se objevila možnost přispět na její nové vydání a zároveň získat komentovanou prohlídku s autorem, nebylo co řešit. Jakmile na jaře dorazil e‑mail s termíny, odpověď  letěla obratem. Až potom mi došlo, že by byla škoda jít sama. Následoval e‑mail panu Fejkovi – a on bez váhání souhlasil, že je možné vzít i manžela, pokud si připlatí.

Ve čtvrtek ve 13 hodin byl sraz před Zoo. Sešla se skupinka asi třiceti lidí a už na první pohled bylo jasné, kdo je průvodce – pan Fejk byl z celé skupiny nejvyšší a rozhodně nešlo ho přehlédnout. Společně se vstoupilo do Zoo a první zastávkou byli pandy červené. Právě tady zaznělo, že první budovou v areálu byla ředitelna, a přidala se celá řada dalších zajímavostí z historie tohoto místa.

Další kroky vedly do Indonéské džungle. Dnes patří k nejoblíbenějším částem zahrady, ale kdysi tu stával původní pavilon opic, kde byl nesnesitelný zápach. Pan Fejk tehdy rozhodl o jeho zbourání, opice dočasně umístil do jiných zoologických zahrad a teprve poté vznikl nový pavilon ve spodní části zahrady.

 Po průchodu Indonéskou džunglí následovala zastávka u ledních medvědů. Tady se rozproudila debata o nesmyslnosti chovu zvířat, pro která nejsou v daných podmínkách vhodné podmínky.

U hrochů se vyprávělo o tom, jak tato část Zoo vyrostla po povodních, aby bylo kam umístit ohrožená zvířata. Od hrochů vedla cesta ke slonům a řeč se stočila k prázdným výběhům. Některá zvířata je nutné z teplých pavilonů doslova "vyhnat" ven na vzduch, ale sloní výběh zůstal prázdný proto, aby mohla dorůst tráva. U žiraf navázalo povídání o chráněné oblasti jejich výběhu, která se zmenšila kvůli novému pavilonu goril.

Při přesunu ke gorilám jsme si udělali malou odbočku k surikatám a hrabáčům, které máme v adopci. Jedna malá surikatka se snažila postavit na zadní a působila neuvěřitelně legračně, zatímco hrabáči měli – jak jinak – půlnoc. U goril bylo možné pozorovat obě mláďata při hře. Pan ředitel zavzpomínal na Moju, jejíž dcera je matkou jednoho z mláďat, a matkou druhého je její babička Kijivu. Mezi gorilami vesele poskakovaly i guerézy, které se také pyšní mládětem. Zazněly i příběhy ze zoologických zahrad ve světě, kde mají opice více přírody, prostoru a klidu.

Po opicích následovala cesta ke Gočárovým domkům. Tyto domky původně stály na letišti ve Kbelích a teprve později byly přesunuty do Zoo. Při povodních utrpěly velké škody, musely projít nákladnou rekonstrukcí a byly přemístěny na bezpečnější místo.

Trasa pokračovala kolem skály až ke kozorožcům na skalním masivu, mezi nimiž se usídlily volavky a další volně poletující ptáci. Zoo měla velké štěstí, že se její založení dlouho odkládalo – díky tomu nakonec vznikla na okraji Prahy, obklopená skutečnou přírodou, a neskončila v centru města jako mnoho jiných zoologických zahrad ve světě.

Následoval vstup do voliér mezi ptáky – další z velkých úspěchů pana ředitele. Někteří ptáci mají pouze zastřižené letky a mohou se volně pohybovat ve velkých výbězích. Zazněl i poutavý příběh člunozobce, za kterého musela Zoo zaplatit vysokou částku, a přesto nakonec vše nedopadlo podle představ.

Blížila se šestá hodina a skupina spěchala za Richardem a jeho syny. Nejprve přišlo na řadu pozdravení "chlapců" a poté pan Fejk popsal dramatický příběh z povodní v roce 2002, kdy osobně pomáhal gorily zachraňovat. Konečně jsem pochopila tuto část v knize. Z amplionů se ozýval naléhavý hlas, který návštěvníky vyzýval k opuštění zahrady. My jsme se však ještě vydali přes mokřady a zastavili se u tučňáků, kde jsme si vyslechli poslední poutavé povídání. Pan ředitel v roce 2009 Zoo dobrovolně opustil, protože cítil, že nastal čas předat štafetu dál. Dnes se mu ale po zahradě stýská a rád se sem vrací, aby vzpomínal na všechno, co tu prožil. Nová paní ředitelka mu konečně darovala neomezenou vstupenku, kterou si bezpochyby zaslouží. Je to člověk s velkým srdcem, který Zoo pozvedl a především díky němu je dnes taková, jaká je. Byla to velmi zajímavá prohlídka, která trvala neskutečných 5 a třičtvrtě hodiny.