5. den
Návrat k oceánu, útesy, příjemná pekárna a hospůdka v Rogil, pomník percebes, Opět vnitrozemí, Aljezur
Ráno začalo společným vstáváním. Míša s Jitkou všechno bleskově pobalily a zmizely do tmy. Zbytek výpravy si dopřál klidnou snídani, v pohodě zabalil a vyrazil vstříc dalšímu dobrodružství a nekonečnému písku. Po druhém břehu řeky cesta vedla až k místu, kde se řeka vlévá do oceánu – fascinující setkání dvou živlů. U soutoku jsme se chvilku zastavily a vyrazily dál po útesech. Během cesty se lovily kešky a užívala si každá chvíle na stezce. Výhledy z útesů se neustále měnily, ale nikdy neomrzely.
Po čase se trasa stočila do vnitrozemí, což byla příjemná změna rytmu. Cíl byl jasný – Rogil. Sotva se do něj došlo, objevila se pekárna a restaurace, které už naše časnější kamarádky prověřily. Spousta stolků uvnitř i v zahradě vytvářela velmi příjemné místo k odpočinku. Na chvíli se složily batohy v jednom altánku a následovala zasloužená pauza s oblíbeným fresch džusem. K tomu nesměl chybět tradiční zákusek Pastel de nata. I tady se objevilo pár krajanů, což dodalo místu ještě přátelštější atmosféru. Po krátkém posezení byl čas znovu vyrazit.
Další úsek vedl podél hlavní silnice a všem se nesmírně ulevilo, když z ní konečně odbočily. Právě tam jsme narazily na pomník percebes. Několik kolemjdoucích bylo požádáno o fotku u tohoto pomníku, ale podle jejich výrazů nebylo vůbec jasné, zda tuší, co vlastně percebes jsou. Přesto zůstávala naděje, že se tyto mořské živočichy podaří někde ochutnat. Nakonec nám však štěstí nepřálo.
Cesta pokračovala po širokých prašných cestách mezi borovicemi, eukalypty a dalšími stromy a rostlinami až do dalšího cíle – Aljezur. Trasa vedla kolem velkého kempu a dál do samotného městečka. Na jeho okraji se nacházel psí útulek. V jedné ohradě byla psí máma obklopená spoustou štěňat – dojemný a radostný pohled na dovádějící mláďata.
Po vstupu do města přišlo na řadu hledání občerstvení. Bohužel se trefil ten nejméně vhodný čas – jídlo se už a zároveň ještě nepodávalo. Nakonec padla volba alespoň na kávu a poté jsme pokračovaly rovnou na ubytování. Kamarádky už byly na místě. Čekaly nás dva pokoje se společnou terasou, každý s vlastní koupelnou a toaletou – po předchozích dnech naprostý luxus.
Po sprše a vyprání prádla jsme se všechny znovu sešly a vyrazily do ulic. Cesta vedla na kopec ke kostelu, kde bylo několik útulných hospůdek. U jednoho stolu se usadila celá naše skupina a objednala si večeři. Tentokrát padla volba na krevety, hranolky a osvěžující pití. K tomu samozřejmě nesmělo chybět pivko, které po horkém dni a litrech vody působilo jako malá odměna. Po vydatném jídle už jsme neměly chuť se toulat městem. Následoval tedy návrat do luxusních pokojů a zasloužený odpočinek.
