8. den
Snídaně, útesy, pohoda, Vila do Bispo, oběd, procházka po městečku, večeře
Naše dvě holky vyrazily znovu napřed s čelovkou a zmizely ve tmě jako průzkumnice. My ostatní jsme v klidu zabalily batohy a užívaly si pomalé ranní tempo. Večer předtím jsme zjistily, že jedna místní kavárna otevírá už v 8 hodin, a tak jsme pár minut před osmou stály připravené u dveří – a rozhodně jsme tam nebyly samy.
Ke snídani voněla čerstvá káva, čaj, džus, masový piroh a samozřejmě místní sladká klasika pastel de nata. Kousek od nás si sedl další pár krajanů, kteří se hned začali vyptávat na naši cestu. Ranní atmosféra byla příjemně živá a bylo cítit, že den bude stát za to.
Začátek trasy připomínal včerejší procházku – šlo se stejnou cestou až ke zbytkům rybářské vesnice. Tam jsme ale odbočily doleva a vydaly se podél oceánu. Stezka chvíli vedla po útesech, pak zase klesala dolů na pláž. Cestou jsme lovily kešky a kochaly se výhledy na rozbouřené moře. Čas najednou utíkal mnohem rychleji, než by se nám líbilo.
Na jednom z vyhlídkových míst jsme znovu narazily na jiný pár Čechů, tentokrát jdoucí opačným směrem. Po chvíli jsme opustily oceán a zamířily zpět do vnitrozemí. Další ubytování nás čekalo ve Vila do Bispo – v apartmánu v malém domku, kam byl domluvený příchod už na druhou hodinu. I tak se Míša s Jitkou nemohly dočkat, až dorazíme.
Sešly jsme se ve městečku v jedné restauraci a doslova se u stolů vystřídaly. Na jídelním lístku byly samé rybí dobroty. Padla volba na tresku v kameninovém hrnci se zeleninou a bramborami a jídlo bylo výborné. Místní ryby jsou tu opravdu skvělé a bylo to znát v každém soustu.
Po obědě jsme se šly ubytovat. Apartmán byl naprosto parádní – tři pokoje, dvě koupelny, kuchyňka s pračkou a malý dvorek, kam se dalo pověsit prádlo. Kamarádky obsadily jeden pokoj, já s Petrou jsme zamířily na manželskou postel a Jana měla pro sebe pokoj s palandou. Následovalo sprchování, praní a rychlé znovuoživení po celém dni.
Pak jsme vyrazily na procházku po městě, na další lov keší a nákup snídaně na další den. Ve Vila do Bispo byly hned dva velké supermarkety, takže bylo z čeho vybírat. Jitka se mezitím šla proběhnout, protože trénovala na běh v Římě.
Když jsme město prošly křížem krážem a podívaly se i na staré větrné mlýny, zamířily jsme znovu do stejné restaurace jako na oběd. Tentokrát padla volba na saláty a sklenku vína, ke stolu se k nám přidala i Jitka. Původně jsme chtěly ochutnat místní specialitu percebes, podle které se hospůdka jmenovala, ale servírka nám vysvětlila, že už je po sezóně.
Večer na ubytování zakončil den v klidném tempu – uvařily jsme si čaj, chvíli poseděly, probraly zážitky z cesty a pak už byl čas jít spát.
