Stezka Českem pokračuje

Po dlouhé zimě přišlo konečně jaro. Tonda už se nemohl dočkat, až spolu vyrazíme na další cestu. Po absolvování Běhu pro Světlušku a Military death march, jsem dobalila věci a konečně se vydala na východ země. 

29.4.2025 - Stezka Českem 1

Bukovec až Hrádek 

V pondělí před pátou jsem opustila Prahu vlakem do Třince. Tam jsem dorazila s mírným zpožděním před půl desátou. Chtěla jsem ještě vybrat hotovost, ale město vypadalo dost divoce, proto jsem to odložila na ráno. Ubytovala jsem se asi kilometr od nádraží v moc pěkném apartmánu. Po sprše jsem rychle ulehla ke spánku. Budík jsem si dala na 5 30h, ale vzbudila se dříve. Po snídani, toaletě včetně sprchy jsem vyrazila na autobus, který měl přijet před vlakové nádraží. Do Bukovce jsem dorazila po osmé hodině. A po známe cestě jsem došla až k nejvýchodnějšímu bodu země. Po půl roce návrat na stejné místo a povinná fotka. Při odemčeni
stezkoboxu jsem zjistila, že jsem nechala doma můj vymazlený deník. Sakra, chybička se vloudila. No nic, budu si dávat razítka na papír a pak dolepím. Stejně tam všechny nemám. I konečně jsem se vydala na alternativní trasu do Slezských Beskyd. Prošla jsem Bukovec a za řekou Olší začala stoupat do kopců. Sluníčko začalo hodně hřát a já se pěkně potila. Vystoupala jsem přes Bahenec na Kyčeru, kde byly pěkné výhledy. U hotelu Stožek bylo dost lidí. Potkávala jsem hodně Polákú, ale i Čechů. Na Velký Šošov vede lanovka, ale lidí tu moc nebylo. Následovalo dlouhé klesání do Beskydského sedla. No a zase nekonečné stoupání na Velkou Čantoryji. Opět to byl nekonečný kopec zárohák. Na první pohled se rozhledna zdála malá, ale cestou nahoru jsem změnila názor. Výhledy stály za to. Viděla jsem na Slovensko, do Polska i do Čech. Místní bufet mne moc neoslovil. Dala jsem si kofolu, která jen zasyčela a šla dál. V Chatě Čantoryje jsem snědla česnečku. Výběr nebyl nic moc, jen polévek měli hodně. Odtud jsem klesala do Nýdku. Cestou jsem doplnila vodu u pramene. Na vrcholu Polední se nachází Památník legionářů s obeliskem generála Šnejdárka a Českou mohylou. Také je zde stožár s českou vlajkou. Tímto místem vede každoročně v poslední červencovou sobotu turistický pochod ČSOL a KČT nazvaný Legionářský marš. Na Loučce byly krásné výhledy. Přes Filipku jsem došla k Aleji dobra. Myslela jsem, že bych tu mohla přespat, ale bylo tu ještě moc živo. Proto jsem pokračovala dál do Hrádku. Tam se mi nelíbilo, i šla jsem ještě dál. Nakonec jsem zůstala u studánky u říčky Kopytnice.