Stesk po Stezce

Vítr se honí ve vlasech

a mě se vážně stýská,

batoh jsem měla na zádech,

a cesta byla hezká.

Tam na hranici země mé

jsou hory, lesy, louky,

zde smysl žití najdeme

a klid do duše taky.

Vystoupat všechny vyhlídky,

kochat se krajem širým,

mít pořád nové zážitky,

o které vážně stojím.

Lesy jsou tady hluboké

a lidí příliš není,

řeky zas pěkně divoké

a luční tráva voní.

Tak Tondo vstávej, jdeme zas

tam po hranici naší,

a uvidíme mnoho krás,

co pozná člověk pěší.