7. etapa Stezky Českem - 2. část

Z Ramzové jdu chvíli vzhůru,

pak je mírné klesání,

pokračuji tuhle túru,

Šerák strach mi nahání.

U kamzíka ale jásám,

kofola jen zasyčí,

Keprník už hravě zdolám,

rozplývám se nad klečí.

Ty výhledy za to stojí

i studánka Vřesová,

nezdolá to, kdo se bojí,

tahle cesta kouzlo má.

Svižný krokem na bus mířím,

padám na svá kolena,

odřeninu rychle čistím,

výprava je zpestřena.

Po pauze se vracím k horám,

na Švýcárnu vyběhnu,

knedle s pivkem s chutí si dám,

z Pradědu svět prohlédnu.

Ovčárna zde sama stojí,

Petr má své kameny,

útulnu tu pěknou mají,

studánka zas jeleny.

U rozhledny pěkná louka,

měsíc svítí nad krajem,

ze vsi slyším, jak pes štěká,

tohle je ta naše zem.

Ráno už je celkem zima,

káva teplá zahřeje,

slunce vyšlo za kopcema,

brodění tu první je.

Krajina se zase mění,

Praděd v dálce zamává,

u Vildštejna další spaní,

den se s nocí vystřídá.