3. etapa Stezky Českem

Vložte svůj text...

Přívoz řeku překonává,

je to krásné zpestření,

dále ale, jak to bývá,

pokračuje stoupání.

Na řeku si hledím zhora,

jak se vine kolem skal,

Hřensko na mě z dáli volá,

proto spěchám honem dál.

Míjím stromy ohořelé,

krajina jak z hororu,

tma jí dává děsy staré,

usnout skoro nemohu.

Od Pravčické brány zase

šlapu k menší sestřičce,

Šaunštejn vidím v plné kráse,

Rudolf též zve k vyhlídce.

Ještě kněžna Vilemína,

krásný altán Mariin,

dojmů jsem už pěkně plná,

domů jedu z těch končin.

Chřibské mávám, směr je jasný,

teď jsou hory Lužické

z Jedlové mám výhled krásný,

Tolšten do svých bran mne zve.

Na nádraží ruch je čilý,

já však mířím ještě dál,

na hranici patník bílý

cestu dlouhou lemoval

Na Luž musím hodně stoupat,

odměnou jsou výhledy,

pak už ale třeba spěchat

bus má včasné odjezdy.

Po pauze se zpátky vracím,

Stezka k Hvozdu vine se,

sotva kochat se zde stačím,

další výhled přinese.

Před deštěm se chvilku schovám,

k bílým slonům přicházím,

přes Jitravu ráno spěchám,

v Chrastavě svůj oběd sním.