20. etapa Stezky Českem

Přes Hraničky cesta vede,

pokračuje stále dál,

louky, lesy, skály bledé,

kopec, jež nám zabrat dal.

U Huti, co Knížecí je,

kemp se pěkný ukrývá,

poutník svoje tělo myje,

plní tajná přání svá.

Lidí málo tady bylo,

ráno kopec čeká nás,

sluníčko už dávno vyšlo,

všude plno lesních krás.

Stoupání dnes za to stálo,

rozhledna je nádherná,

schodů na ní není málo,

potvrdí, kdo Havran zná.

Dále už jen z kopce dolů,

asfalt leží na cestách,

u Němečku jíme spolu,

ve dvou není žádný strach.

U Studence taxi volám,

odjíždíme na Tachov,

na příště už cestu hledám,

krása to je, nemám slov.

Návrat zpátky zas po noční,

Jana doma zůstala,

musím tedy šlapat bez ní,

budu trochu pomalá.

Přede mnou jsou dlouhé cesty,

občas trochu do kopce,

lesy nejsou příliš hustý,

vedle domků slepice.

Občas jen tak trošku bloudím,

houby přitom potkávám,

druhý Broumov tady vidím,

bolavý zub v puse mám.

Pramen dá mi vodu čistou,

obec další zmizela,

historii čtu zde smutnou,

hloupost člověk udělá.

Střed Evropy a zas stoupám,

vrch Dyleň mne uvítá,

na spaní své místo hledám,

poutník kroky počítá.

V přístřešku si stelu lůžko,

ráno spěchám zase dál,

u kyselky není nikdo,

v Doubravě dům pěkný stál.

Loreto je dechberoucí,

místo co máš navštívit,

zapaluji v kapli svíci,

nezbývá mi než dál jít.

Kolem zámku, obcí dále,

najdu pomník smíření,

obce byla tady ale,

hřbitov najdeš tu po ní.

Opona že tady stála,

teď je zde najdeš vzpomínku,

já jsem byla holka malá,

zastavím se chvilinku.

Na rozhlednu vzhůru spěchám,

je moc pěkná kamenná,

výhled ale valný nemám,

ač jsem tady jediná.

Najednou mne deštík zkropí,

ještě že mám pláštěnku,

počasí si srandu tropí,

slunce svítí za chvilku.

V Chebu koupím jídlo, vodu,

spěchám kolem přehrady,

na vyhlídku pěknou zajdu,

koukám zhora do vody.

Goethe o kraj zajímal se,

štolu nechal vykopat,

po silnici posunu se,

Libá mě chce přivítat.

Za městečkem u rybníka

za tmy svůj stan postavím,

brzo už se vážně smráká,

naposledy venku spím.

Ráno balím, Tondu beru,

do Aše dnes pospíchám,

trochu bloudím, hledám směru,

rezervu však dobrou mám.

Z vlaku běží Jana milá,

usmívá se vesele,

z Prahy za mnou na den jela,

by šla se mnou do cíle.

V cukrárně se zastavíme

na kávu a dortíček,

do Krásné zas spolu jdeme,

trochu zlobí deštíček.

Procházíme známou trasu,

jen směr máme opačný,

užíváme si tu krásu,

zážitky jsou skutečný.

Most Přátelství ukazuje,

že už došlo k smíření,

Jana sektík vytahuje,

máme důvod k slavení.

Všechno musí jednou skončit,

každá cesta má svůj cíl ,

nebudem se ale loučit,

nový plán se narodil.