19. etapa Stezky Českem

Ráno první zase vstávám,

mokré věci zabalím,

do kopce si nahlas zpívám,

i když to moc neumím.

Potkám jenom párek lidí,

když přicházím k jezeru,

čert tu na mě někde hledí

nebo má jen kameru.

Kopec je tu hodně velký,

odděluje rozvodí,

vody projdou až do dálky,

v mořích vlny závodí.

U Černého klid je krátce,

než přijede mašinka,

mizím z téhle hlučné akce,

zvonek pěkně zacinká.

Bílá Strž mi za to stojí,

překrásný je vodopád,

vody dosti tady mají,

dostávám už trochu hlad.

U Tetřeva limonádu,

pak na Ostrý sílu mám,

do hospůdky ráda zajdu,

v němčině si objednám.

Prozatím se domů vracím,

dobrodružství bylo dost,

tyhle místa v srdci nosím,

Šumava je vskutku skvost.

A jsem zpátky, Stezko milá,

ve snech se mi navracíš,

hory jsem už pokořila,

na západ se blížím již.

Kopec zase další zdolám,

asfalt dolů přede mnou,

Kateřinu Svatou hledám,

Všeruby mě k sobě zvou.

Dobu temna připomíná

zde falešná hranice,

že nebyla jenom jedna,

totalitní tradice.

Až nad Horou Filipovou

postavím si za tmy stan,

hvězdy svítí nad mou hlavou,

splnila jsem denní plán.

Ráno čekám na svítání,

snídaně je hotová,

miluju ty chvíle ranní,

vzpomínka se uchová.

Do Kubice dojdu svěží,

sváču si zde dokoupím,

dále moje kroky míří,

na vrchol jdu tempem svým.

Potkám Alej Jubilejní,

také chýši Zelenou,

má láhev se vodou plní,

na Čerchov mé kroky jdou.

Z Čerchova už vážně spěchám

do Capartic za Janou,

malou chvilku jí tam hledám,

je mou změnou vítanou.

Ve dvou se to lépe táhne,

vyhlídky už čekají,

Portův pramen, poutník uhne,

cesty další volají.

Z Herštejna už jsou jen trosky,

z věže vidím celý kraj,

Radbúza má pramen hezký,

Závist, Rybník, to je ráj.

Tma už padla, jelen v říji,

vlci bloudí po kraji,

za vesnicí posed mají,

naše srdce plesají.

Noc je pěkná, hvězdy svítí,

posed skýtá bezpečí,

ráno můžem dále jíti,

naše cesta nekončí.

Kopec vůbec není malý,

my statečně stoupáme,

k hospůdce jsme dorazily,

svačinku si dáváme.

Kostel byl tu a už není,

Marta zpívá modlidbu,

cítím divné v těle chvění,

nenutím se k pohybu.

O kousek dál na hřbitově,

z kostela zas jenom zdi,

v symbolickém malém hrobě,

Zíkův příběh si najdi.

V Rybničné si uvaříme,

milník patří mravencům,

v Rozvadově nakoupíme,

jen kofolu, žádný rum.