17. etapa Stezky Českem

Pokračuji kol Rybníka

přes louky dál k Heršláku,

cestou se už trochu smráká,

těším do spacáku.

Rota tady kdysi byla,

hospůdku zde zajdeš dnes,

obsluha je vážně milá,

dáš si jídlo, nocuješ.

Ráno tiché, nikde nikdo,

po snídani šlapu dál,

deštík padá, bláto, mokro,

kde kdo by to dávno vzdal.

Za Dvořištěm krávy potkám,

co z ohrady utekly,

projdu kolem, sotva dýchám,

ani se mne nedotkly.

Deštík jemný padá zhůry,

já bod Jižní zdolávám,

poslední je z téhle túry,

všechny strany země mám.

Krajina se více vlní,

sluníčko dá náladu,

ve Studánkách klid moc není,

k Maria Rast sama jdu.

V Brodě klášter starý stojí,

z kostela zní varhany,

zatím je konec cesty mojí,

už se těším do vany.

Za čtrnáct dní jsem zas tady,

v klášteře dám prohlídku,

přes moc pěkné vodopády

navracím se na Stezku.

Z Vyklestilky k Lipnu dolů,

na Výtoň pro razítko,

mizím tady z toho úlu,

užívám si sluníčko.

Vítkův Hrádek ještě stihnu,

z hradeb vidím širý kraj,

Lipno zhora celé zhlídnu,

země má je vlastně ráj.

U studánky lahve plním,

mířím k Lipnu, šlapu dál,

hledám, kde svou hlavu složím,

měsíc se mi ukázal.

Sluníčko zas ráno vyšlo,

nastal nový pěkný den,

spěchat odtud vůbec nešlo,

poutník je sedí okouzlen.

Další cesta ale čeká,

šlapu až do Zvonkové,

na Smrčině sedí Hanka,

horko je až děsivé.

Na Plechý dost těžce stoupám,

voda v lahvi nestačí,

ve vlastním se potu koupám,

horko na mne útočí.