16. etapa Stezky Českem

Z Bystřice jdu jenom krátce

až k druhému přístřešku,

uložím se na lavice,

na svém málem polštářku.

Ráno ihned po snídani,

projdu lesem k Peršláku,

svoboda je věčné přání,

kámen tu má poznámku.

Kousek dále u potoka

Rakousko má sever svůj,

bidlo tady stále čeká,

sousedy tam pozdravuj.

Opona tu pevná stála,

nikdo nesměl nikam jít,

tenkrát jsem já byla malá,

dnes se může volně žít.

Dlouhé cesty provedou mě

až do kraje rybníků,

Hejtman v Chlumu u Třeboně,

opouštím kraj řopíků.

Na ostrůvek přejdu lávku,

tam za vodou vidím Chlum,

slunce dodá mému splávku,

zkouším v kempu jejich um.

Malá koupel a už zase

po asfaltu šlapu dál,

lidí málo na té trase,

každý k vodě pospíchal.

U lomu se stavím krátce,

vodu musím doplnit,

kostel stojí dál u obce,

v lepší časy bude mít.

A už jsou tu Velenice,

u rybníka živo je,

nádraží je nové přece,

nálet zničil koleje.

U hřbitova stan si stavím,

už jsem vážně znavená,

klidně tady dneska přespím

v pohodě až do rána.

Dlouhé cesty po hranici,

u celnice zastavím,

nejsou tady už celníci,

že tu byli dobře vím.

Jahody se červenají,

moc ráda je ochutnám,

u mlýna to mnozí znají,

já se k hradu vydávám.

Prohlídka, ta za to stála,

historii poznávám

v kavárně jsem kávu dále,

razítko též dostávám.

Cesta na vlak je však delší

než jsem vlastně čekala,

autobusem je to lepší,

za měsíc jsem přijela.

Prošla jsem zas kolem hradu,

našla kešku schovanou,

u velkého vodopádu

lidi staví nejednou.

Údolí je stále krásné,

já však musím jít zas dál,

Cukrštejn je místo pusté,

kemp kofolu čepoval.

K Dobré Vodě cestou pěknou,

kotel z dálky uvidíš,

pod kostelem vodu pitnou

u pramene natočíš.

Dále stoupám Kraví horu,

rozhledna je veliká,

Tondu dole nechat mohu,

koukám pěkně z vysoka.

Odtud dolů padá cesta

a hned zase stoupání,

Kuní hora je dost hustá,

moje síly vyhání.

Přes údolí projdu kvapem,

trochu stoupám na Žofín,

mají sladké knedle s pivkem,

tohle není žádný šprým.

Pomalu se zase stmívá,

Huťský rybník velký je,

šlapu dále jako divá,

Vlk Toulavý nocuje.

Večer pěkně pokecáme,

ráno dáme snídani,

každý jiným směrem jdeme,

dlouhé mám zas stoupání.

V Pohoří tam kostel stojí,

napůl je však zbouraný,

atmosféru trosky mají,

poutník slzu uroní.

Houby rostou skoro všude,

chvílemi i prší dost,

v Cetvinách zas kostel bude,

zavřený je tenhle skvost.

Ve Dvořišti hospoda je,

řízek přes půl talíře,

E55 široká je,

mám s ní trochu potíže.