15.-16.2025 Setkání stezkařů

Už v červnu na mě vyskočil příspěvek o prvním srazu Stezkařů v Neratově. Podívala jsem se na dlouhodobý plán služeb a zjistila, že mam volno. Hned jsem si zakoupila lístek. Mezitím jsem došla zbytek Stezky a užila si dovolenou v Luhačovicích i na Krétě. Loňská návštěva Neratova byla nezapomenutelná. Těšila jsem se na další. A pak přišel ten den D. Sedla jsem na vlak do Hradce a dalším vlakem jsem pokračovala do Rokytnice v Orlických horách.

Odtud už jsem se rozhodla pokračovat pěšky po modré značce. Vystoupala jsem nad město a otevřel se mi výhled zpět i na okolní krajinu. Sluníčko moc nesvítilo, ale ani nepršelo. Opět jsem cítila cestu před sebou a užívala si krajinu. Lidí jsem moc nepotkala. 

U odbočky k tvrzi Hanička jsem neodolala a odbočila. Bylo to jen kousek. Že je zavřená, jsem věděla. Bohužel je i obehnaná vysokým plotem, tak nebylo nic vidět. Odlovila jsem aspoň pěknou kešku a vydala se zpět trochu jinou cestou. 

Prošla jsem kolem dělostřeleckého srubu a dělostřelecké věže. Všechno jsou to pozůstatky opevnění, které nebylo použito k naší obraně. 

Po modré jsem sešla k Hadineckému potoku a vyšla opět nahoru k vyhlídce Vysoký Kořen. Tady jsem před rokem odbočovala k Bartošovicům. 

Teď jsem seběhla z kopce dolů a došla až do Neratova. Ubytovala jsem se v chatě Hanuška a vyrazila na setkání do bistra U Proroka.

Chvilku jsem musela počkat, až otevřou sál. Při čekání přijel starý autobus i s osazenstvem v historických uniformách a vlajkou ČSAD. Ty ale nepřijeli na sraz. Odešli ke kostelu.

Vystála jsem si frontu na pivko a s ním jsem vešla do sálu. Bylo zde několik kulatých stolů, na kterých bylo prostřeno. Personál bistra se skládá ze zdravých a postižených zaměstnanců, kteří zde žijí. Vedle mě si sedl Viktor. Byl to milý člověk a padli jsme si do noty. Žije u Valašských Klobouků. Ještě si k nám přisedli manželé od Broumova a později ještě tři další lidi. Nejdříve jsme dostali polévku a po ní řízek a bramborový salát. Martin Úbl nás seznámil s programem setkání. Ještě jsem stihla kávu a makový dortík. 

Před 16h jsme se přesunuli do kostela. Zde jsme vyslechli povídání o historii kostela a mohli si ho prohlédnout. Tohle jsem při minulé návštěvě nestihla. Vyšla jsem až nad varhany a užívala si pohled na osvětlený kostel, jehož rekonstrukce nebyla jednoduchá. A to vše díky jednomu opilému ruskému vojákovi, který výstřelem z panceřové pěsti podpálil v rámci osvobození jeho střechu. Nyní je ale kostel opět krásný a má genius loci.

Po prohlídce jsme se vrátili do bistra. Stoupla jsem si do fronty a čekala na pivko. Víc ve předu stál Viktor. Mrknul na mě a vzal ode mne lístek na pivo. Oba jsme mysleli, že bude točené. Dostali jsme dvě litrové lahve. Viktor tedy koupil ještě dvě čepovaná a šli jsme si sednout na přednášku o Stezce. Následovalo vtipné povídání o vývoji Stezky, stezkařich a andělých. Vše trvalo do sedmi hodin. Došla jsem si pro ještě jednu našivku Stezky a když jsem viděla, že Martin podepisuje knihy, koupila jsem si první díl Stezky. Sice jí mám v audio verzi několikrát přeposlouchanou, ale tištěná má pěkné fotografie. Vystála jsem si frontu a nechala knihu podepsat a nejen to. Dokonce jsem si udělala fotku s Martinem. To už jsem překročila hodně sama sebe.

S Viktorem jsme si došly na guláš. Přidala jsem k němu ještě malé pivko. Opět jsme pokecali s Broumovským párem. Od osmi hodin začalo poslední povídání o plánech do budoucna. Kolem půl desáté jsem se rozloučila s Viktorem a šla obloukem kolem kostela na ubytování. 

Ráno jsem vstala kolem půl sedmé. Snědla jako vždy na cestě ovesnou kaši a vypila kávu. Opustila jsem chatu. Vyběhla jsem ke kostelu, který byl otevřený. Vešla jsem do prázdného kostela a chvilku si užívala jeho atmosféru jako tenkrát poprvé. Do kasičky jsem hodila příspěvek na obnovu a opustila toto božské místo. 

Prošla jsem pomalu se probouzející obec a začala stoupat zpět po včerejší trase. Ještě jednou jsem se ohlédla zpět a už jsem šlapala dál. Byla dost mlha, ale to byla i před víc než rokem v červenci, když jsem odtud odcházela poprvé. Pěšky jsem došla zpět do Rokytnice. 

Měla jsem čas, proto jsem se ještě zastavila v místním muzeu. Mapy.com - V Muzeu Orlických hor zvaném Sýpka vznikla moderní expozice Přírodou za řemesly Orlických hor, která přibližuje široké veřejnosti vazbu člověka na prostředí, v němž žije. Součástí expozice je unikátní třípatrový model lesního biotopu, který obsahuje více než 50 preparátů živočichů, především ptáků. Díky použití moderní audiovizuální techniky je návštěva expozice nevšedním zážitkem. Po návštěvě muzea jsem pomalu došla na nádraží a počkala na autobus směr Ústí nad Orlicí. Odtud jsem odjela vlakem do Prahy. Byl to krásný víkend a hezké rozloučení se Stezkou.