14. etapa Stezky Českem

Do Přerova cyklostezka

asfaltem mě dovedla,

stodola je v kempu hezká,

úplně jsem odpadla.

Ráno, když kemp spinká ještě,

užívám si snídani,

podle Dyje jdu na cestě,

řopíky jsou ve stráni.

U Hrádku má Stezka milník,

stezkobox tu také je,

zastaví se tady poutník,

u srdce ho zahřeje.

Obec podle Jaroslavů,

rybníky mě vítají,

do hospůdky na potravu,

špatně jídlo nemají.

Na kopec zas trochu stoupám,

všude samé vinice,

krajinou se cestou kochám,

projdu ještě Vrbovce.

V noci se mi začne stýskat,

další den to ukončím, 

ráno můžu v klidu snídat,

o návratu přemýšlím.

U domečků pro vinaře

najdu v mříži srnečka,

bojím, že takhle umře,

další den už nepřečká.

Mezi domy tady běhám,

slečna pomoc slibuje,

já zas kolem polí spěchám,

Znojmo vínko slibuje.

Dám si ale pouze vodu,

šplhám vedle přehrady,

výhledy zde pěkné najdu,

užívám té parády.

Zbytky mlýna míjím dole,

lávka pěkná z provazů,

vykročím si na ní směle,

do kopce zas polezu.

Míjím Šobes plný lidí,

já však stoupám ještě dál,

pár slov se mnou stezkař hodí,

víc si cestu užíval.

Nohy už mě zase bolí,

Nový Hrádek projdu si,

v Lukově mi jídlo dají,

na bus domů počkám si.

Za tři týdny velký návrat,

Jana se mnou přijela,

po noční jdu zase šlapat,

cestou jsem se vyspala.

Lukov zdá se opuštěný,

po lidech se slehla zem,

u Hardegu se to mění,

kocháme se výhledem.

Do Rakouska tady přejdem ,

most byl dlouho rozebrán,

dobu temna zpátky nechcem,

svoboda je dobrý plán.

Kolem Dyje cesta úzká,

vlnky jsou tu terénní,

pro cyklisty příliš těžká,

po lávce se proběhni.

Z dálky na nás hrad už mává,

vysoko je nad vodou,

v hospůdce se vaří káva,

dáme véču pořádnou.