13. etapa Stezky Českem

Projdu Velkou nad Veličkou,

do kopečka vystoupám,

nad městečkem šlapu cestou,

na mlýn pěkný výhled mám.

Mlýn prohlédnu pěkně zblízka,

to se jen tak nevidí,

k Třem kamenům vede Stezka,

zvěř na poli závodí.

Pomalu se zase stmívá,

za tmy dojdu do cíle,

v lese se tu búda skrývá,

je večer a neděle.

Opuštěná, nikde nikdo,

stelu si na zápraží,

měsíc dělá mi tu světlo,

kouká, kdo tu táboří.

Ráno trochu poprchává,

v pláštěnce jdu lesem dál,

potok přejít byla výzva,

Holý vrch si dech můj vzal.

Rozhlednička není velká,

už vinice vidět jsou,

z oskeruší je pálenka,

Žerotín má kapli svou.

Kolem vinic sejdu dolů,

od Strážnice rovina,

je tu živo jako v úlu,

Morava dost vody má.

Pokračuji dále cestou,

Hodonín je dnes můj cíl,

nohy už mě sotva nesou,

deštík moje stopy smyl.

Jana na mě tam už čeká,

nejdřív dáme večeři,

ve sprše pak voda stéká,

po týdnu je po tchoři.

Ráno všechno pobalíme,

dokoupíme zásoby,

ve dvou další cestu jdeme,

s Hodonínem za zády.

Mikulčice překvapily,

stávalo tu hradiště,

poklady tu po něm zbyly,

došly jsme sem za deště.

Milé dámy s historií

seznámily také nás,

rozhlednu tu pěknou mají,

k tomu mnoho jiných krás.

Dál projdeme lužní lesy,

odbočíme na lávku,

na modelky hrajeme si,

uděláme zastávku.

Moje nohy zase bolí,

Jana táhne nás však dál,

v Lanžhotu jsme zastavily,

hostinský nás k jídlu zval.

Jana nocleh zařídila,

mé síly jsou u konce,

milá paní pokoj měla

se snídaní dokonce.

Ta snídaně stála za to,

mám zas sílu dále jít,

ať je sucho nebo bláto,

Jana úsměv bude mít.

Do Pohanska máme kousek,

historie dýchá tu,

pokračuje tady příběh

o pradávném člověku.

Břeclav na nás je moc živá,

tak jí rychle proběhnem,

Sluníčko nám pokyn dává,

na zmrzlinu s chutí jdem.

Janův Hrádek obejdeme,

polévka nás posílí,

cestu parkem procházíme,

lodě kolem propluly.

Minaret jsme stihly hravě,

rybníky tu všude jsou,

kolem zámku jsme jen prošly

na večeři výbornou.

Na ubytku vínko ještě

to je přeci Morava,

ráno vstanem kolem šesté,

pokračuje výprava.

K Novým Mlýnům svižně jdeme,

je to tu dost větrné,

na Děvičky vylezeme,

pro výhledy úchvatné.

Kopec Děvín nemá chybu,

starý pán zde také je,

kam se na něj i já hrabu,

úsměv svůj nám daruje.

Opouštíme toho pána,

výhledy tu kralují,

prudce dolů když jde Jana,

kolena si stěžují,

V Kletnici je občerstvení,

chvilka na něj postačí,

pak se dáme na stoupání,

až na Hrádek Sirotčí.

Vyjít horu Tabulovou,

další kopec k zdolání,

skoro dole nohy klouznou,

a mám díru v koleni.

Na Kopeček už jen kousek,

Mikulov je pod námi,

uděláme spoustu fotek,

ach jak krásné toulání.

Po cukrárně loučíme se,

Jana vlakem odjíždí,

mě však ještě cesta nese,

Do Dyjského povodí.