12. etapa Stezky Českem

Od Požáru šlapu dále,

přes lesy a louky vpřed,

výhledy jsou vážně skvělé,

Karpaty jsou jiný svět.

U kaplnky zastavím se,

vodu čistou naberu,

z louky jsem hned zase v lese,

Sidonie v záběru.

Hospůdka už na mě čeká,

hrají tu i divadlo,

klobása a pivko láká,

náladu mi pozvedlo.

Vlárský průsmyk zvolna minu,

stoupám cestou předlouhou,

za tmy první louku stihnu,

padám velkou únavou.

Ráno slunce brzy vstává,

jdu na další Javorník,

zavoní má bílá káva,

všude ticho žádný křik.

Na Koncích hned odbočuji,

studánka mi vodu dá,

pivko tady taky mají,

panuje zde pohoda.

Cesta lesem je zde špatná,

těžko po ní šlape se,

Žítková je vážně krásná,

výhledy fakt pyšní se.

Po svačině z kopců dolů

od bohyní mířím dál,

z Hrozenkova zase vzhůru,

Machnáč za ten výšlap stál.

Chvilku se jen trochu kochám,

potom šlapu z kopce pryč,

do Vyškovce rychle padám,

gauč v zastávce není kýč.

Mraky zvolna se stahují,

blesky vidím na dálku,

kapky deště dopadají,

oblékám si pláštěnku.

U rozhledny Obecnice

deštík pěkně ustává,

spát nahoře můžu přece,

výhled se mi otvírá.

Svítání mám z první ruky,

snídám dole v přístřešku,

plním láhev u studánky,

slyším kukat kukačku.

Stoupám Velkou Javořinu,

překrásné jsou výhledy,

Holubyho chatu stihnu,

užívám si pohody.

Další cesta na vrch vede,

šibenice stála tam,

Javorník je město chudé,

lidi žádné nepotkám.