11. etapa Stezky Českem + alternativa

Do Třince je cesta dlouhá,

vlakem jsem se projela,

po Stezce už poutník kulhá,

já se taky vydala.

Ráno stojím na zastávce,

autobusem jedu vpřed,

vracím se zas do Bukovce,

od východu vyrážet.

U kamene stojím sama,

nemám sebou deníček,

zůstal schován pěkně doma,

dala bych si políček.

Do kopců zas stoupám vzhůru

přes Bahenec, Kyčeru,

z Čantoryje koukám dolů,

tři země mám v záběru.

A zas dolů k městu Nýdek,

odtud na vrch Polední,

u mohyly kde kdo poklek,

vrchol dnes snad poslední.

Ještě projdu Alej dobra,

výhledy si užiju,

přes Hrádek je cesta dobrá,

u studánky kempuju.

Na vrch Ostrý ráno stoupám,

hned jsem celá splavená,

u Slavíče fotku dělám,

medvěd - socha dřevěná.

K Polomu se cesta stáčí,

brzy to už poznávám,

na západ mé kroky kráčí,

přes jih se tam vydávám.

Na Konečné Slovensko je,

hranice mi zamává,

Honza mě hned oslovuje,

k mým krokům se přidává.

Na Beskyde kocháme se

fakt překrásným výhledem,

cesta chvilku mizí v lese,

k chatě velké spolu jdem.

Jméno má dle Masaryka,

bohužel je zavřená,

Honza jenom smutně mrká,

padla zvolna na nás tma.

Drží se mě jako klíště,

přes Trojačky šlapem dál,

k rozhledně já mířím jistě,

Honza blízko by rád spal.

Po snídani zase sama

pokračuji směle dál,

v Makově jsem jako doma,

vodu pramen dobrou dal.

Na Javorník už stoupám vzhůru,

výhledy však krásné jsou,

ze Stratence hledím dolů,

orchideje nekvetou.

U bistra si kávu koupím,

k ní zakousnu chutný páj,

na Portáš pak skoro běžím,

Halušky moc dobré maj.

Na Kohútce je jak v úlu,

za ní stojí velký kříž,

z Krkostěny sešup dolů,

s Makytou se potrápíš.

Tma zas padá, já dál šlapu,

projdu mezi skalami,

postavím si svůj stan v kempu,

však bylo dost toulání.

Ráno koukám na ty skály,

opuštěné, bez lidí,

úplně mě okouzlily,

to se jen tak nevidí.

V Pulčíně se teprv vstává,

projdu Lhotou Francovou,

Střelná krásný pohled dává,

moje kroky vpřed však jdou.